Kdy jste v sobě objevila manažerské vlohy?   

Od ukončení střední školy působím v oblasti vzdělávání. Když se dnes ohlédnu, je to již třicet let od chvíle, kdy jsem poprvé předstoupila před žáky. Nezačala jsem studiem pedagogiky, ale studovala jsem průmyslovku. Po první maturitě a nástupu do zaměstnání jsem začala pracovat ve zvláštní škole a současně pokračovala ve studiu střední pedagogické školy. Dále jsem pak studovala na Karlově univerzitě a Univerzitě Hradec Králové. V letošním roce jsem ukončila studium managementu ve Společnosti pro management a leadership.

Vždy se snažím osobním příkladem působit na žáky i zaměstnance, aby byli cílevědomí, uměli projevit svůj názor a obhájit své postoje. V průběhu pedagogické praxe jsem měla možnost vzdělávat dospělé, tehdy jsem se začala opět vzdělávat a zapojila jsem se do dalšího studia vzdělávání dospělých. Při své pedagogické práci jsem se vždy snažila ovlivnit dění, vzdělávání a chování jednotlivců, což mne vedlo k rozhodnutí přihlásit se ke konkurznímu řízení. Vím, že v této své roli mohu alespoň zčásti ovlivnit postoje a chování zaměstnanců a žáků.

S jakou vizí jste se přihlásila do výběrového řízení?

Moje vize školy je vytvořit učící se školu, která systematicky směřuje ke kvalitě a zdraví. Důraz přitom klade na proces učení se žáků, aby si co nejlépe rozvíjeli své kompetence a aby byli připraveni se i dále vzdělávat. Chci, aby škola uznávala hodnoty, jako je spolupráce, komunikace, individuální přístup, tolerance a důvěra. Tak, aby žáci i jejich rodiče měli jistotu vhodného přístupu k jejich dětem a učitelé pocítili podporu a ocenění, jak z vedení školy, tak ze strany rodičů i široké veřejnosti.

Škola nese jméno Františka Kupky. Znala jste tuto osobnost ještě před nástupem do Dobrušky?

Jméno Františka Kupky jsem znala stejně jako jméno F. L. Věka. Učila jsem český jazyk a znalost regionu a významných osobností patří do širokého rozhledu učitele. Dobrušku jsem často navštěvovala se žáky v rámci školních výletů. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla přihlásit do konkurzu, jsem nemusela školu hledat, ale věděla jsem, kde leží.

Překvapilo vás něco při seznamování se s novým prostředím?  

Ano. Dostalo se mi velmi milého přivítání v Dobrušce, setkala jsem se s lidmi, kteří jsou pozitivně naladěni, nabízí pomoc a co hlavní jsou zapáleni pro svou práci. Příjemné jednání mi usnadnilo změnu pracovního místa. Děkuji všem za milé přivítání a podporu, která mi byla a je stále poskytována. 

Není pro vás handicapem, že žijete Častolovicích a nemáte školu tzv. za rohem?

Dnes mohu říci, že pro mne není handicapem, že nejsem místní. Vidím to jako výhodu. Mezi nesporné výhody patří i zcela nezaujatý pohled na dění ve škole, jisté však je, že bez pomoci zaměstnanců školy by začátky v mé práci byly mnohem složitější.

Měla jste za krátkou dobu působení v Dobrušce čas se s městem seznámit? 

Dobruška pro mne není neznámým městem. Studovala jsem tu a v době studií také čtyři roky bydlela. Pak jsem tady osm let učila na střední škole a nyní jsem se zase do Dobrušky vrátila. Vždy jsem měla ráda náměstí v Dobrušce a v letošním roce jsem obdivovala jeho vánoční výzdobu.